Jedním z častých argumentů technologických firem je, že trénink AI odpovídá způsobu, jakým se učí člověk. Rozdíl je však zásadní.
Zatímco lidé si z četby nebo poslechu odnášejí subjektivní dojmy, AI modely vytvářejí přesné digitální kopie celých děl. Tyto kopie následně analyzují a reprodukují, často bez vědomí a souhlasu autorů. AI navíc neprochází vnitřním prožitkem či kulturním filtrem – nemá vědomí ani osobní zkušenost. Schopnost AI absorbovat a zpracovat obrovské množství dat v krátkém čase nemá v lidském učení obdobu.
To má zásadní důsledky pro autorské právo, protože využívání chráněných děl bez licence se pod pláštíkem „učení“ může snadno stát porušením zákona.